Muz, ktery pracoval u Bati vice nez dvacet let, a zena ktera zacinala uz tenkrat, kdyz se otvirala gumarna, jsou seniory v rodine tohoto tydne. Jsou to Sid Adams (vlevo), ze skladiste svrsku, ktery dodava svrsky site v Lea Bridge, do dilny v kozedelne vyrobe, a jeho zena Helena ktera pomaha ridit sekci siti v oddeleni 423. Dva mladi clenove rodiny techto dvou batovskych veteranu pracuji v odbytu: Yvonne, jejich dcera a Michael Manning, jenz je jen o dva roky starsi nez Yvonne a je jeji strycek.

Starsi zamestnanci si take pamatuji na Heleninu sestru, Elizabeth Manning, ktera pracovala v gumarne a byla kdysi za valky, v tydnu valecnych lodi vyhlasena za "Miss Britannia".
Jako vetsina dlouhodobych zamestnancu, pamatuje Sid dobu, kdy produkce a obchodovani v East Tilbury byly provozovany v mnohem mensich prostorech a v mnohem mensim meritku nez dnes. "Byly to dve male budovy a jeden vchod," rekl pro Bata Records. Zacal pracovat v mistnosti kde se michaly chemikalie a zaroven tam bylo i skladiste.
"Michal jsem tam gumove smesi pro gumarnu, ktera se mela brzy otevirat, " rekl, " a take jsem pripravoval a vazil chemikalie. Byli jsme vsichni snazivi a nadseni – tak jako je vetsina Batovych zamestnancu i dnes – s tim rozdilem, ze tehdy ani prostory ani zarizeni, o pracovnich silach, at uz muzich ci zenach ani nemluve, nemely dnesni uroven. Vsichni, dokonce i predaci a nekteri vedouci, se sve praci tehdy teprve ucili a dnesni prvotridni remeslna uroven batovskych vyrobku se mohla uskutecnit jen diky jejich odhodlani pochopit a realizovat metodu a system spolecnosti.
"Nekteri z nas pracovali i prescas, jen abychom co nejlepe dokoncili svou praci.. Ja jsem jednou pracoval celou noc a pamatuji se, jak jsem sel jeste za panem Kutikem domu, abych dostal povolenku, a mohl jindy odejit domu uz v pul dvanacte.
Potom, co pracoval tri roky v micharne, presel Sid do odbytu, kde porovnaval boty s fakturami a nakladal nakladni auta. Mel tam i vypomoc, ale zamestnancu bylo tehdy mnohem nene nez ted, a mensi byla i produkce a odbyt. Ale vse se rychle rozrustalo.
Pak Sid presel do prijmu v nejvyssim patre kozeluzny. Material se vylozil na dvore a pak se posilal nahoru vytahem.
"Nakonec jsem se stal predakem v micharne," rekl Sid, „az mne pak nahradil Bill Allott, ale kdyz byl na zacatku valky povolan k reservistum, tak jsem se tam vratil. Ja sam jsem pak byl povolan do protitankoveho pluku a v roce 1942 jsem byl v Normandii ranen, kdyz jsem se pripletl do cesty srapnelu z velke bomby. Po kratkem pobytu v Anglii jsem se vratil na frontu, a tam mne to, kdyz nase vozidlo s lehkym kulometem najelo na minu, utrhlo levou nohu. Pak uz jsem dostal trvalou dovolenku.
Kdyz jsem se vratil do East Tilbury v dubnu1946, nastoupil jsem ve skladisti papiru, kde byl take sklad svrsku. Produkce se ale tak rychle rozrustala, ze sklady byly brzo rozdeleny. Ja jsem mel na starosti svrsky, ktere se vyrazely v tovarne na kuze a pak se poslaly do jizniho kridla na siti. Hotove se vratily do skladu, odkud jsem je dodaval do dilen podle denniho planu."
Jen malokdo, pokud vubec nekdo, poznal ze Sid mel (jak tomu sam rika) "cinovou nohu", kdyz dorucoval plne voziky svrsku a vykonaval dalsi kazdodenni aktivni praci. Doma, v Batove sidlisti, delal vse, co je treba pri malovani a pod. a take pracoval tvrde na zahradce. Starsi zamestnanci si na nej vzpominaji take jako na zakladatale a vudci osobnost v cyklistickem klubu, ktery byl popularni tri az ctyri roky pred vypuknutim valky. Psaval cyklisticke prispevky do Batova zpravodaje pod pseudonomem "Fixed Wheel" (Spravene kolo) a se svou zenou byl nekolik let nadsenym tanecnikem. > Kazdemu mohu doporucit < – to bylo jeho vystizne mineni o britskem Batovi.

Helena Adamsova (vpravo) byla jednou z puvodnich zamestnankyn v gumarne a nyni je jednou z mala pracovnic na castecny uvazek v kozeluzne. Pracovala v East Tilbury po celou dobu, vyjma paru let hned po tom, co se provdala. Zacala na ohybani gumovek, platenek a jinych bot. Pozdeji z tovarny odesla a delala pri obsluze batova plaveckeho bazenu. "Behem valky jsem dva dny v tydnu vybirala najem z domu v batovskkem sidlisti," rekla, "a pamatuji si jak spolecnost drasticky snizila najem v tech domech, kde bydlely manzelky zamestnancu, kteri slouzili v armade.
Kdyz jsem zacinala, bylo v gumarne, v porovnani s dneskem, jenom par zamestnancu, ale brzy se zvysila produktivita, provedla se vylepseni a zamestnavano bylo vic a vic lidi. Tehdy jsem pracovala na castecny uvazek, ale kdyz odesel Sid do

armady, vratila jsem se do gumarny na svou starou praci, ohybani. > Kazdy dokonale vyskolen! < – to bylo heslo u britskeho Bati – a vsichni jsme chteli byt tak zrucni, jak to jen bylo mozne.Tehdy nejezdily zadne autobusy, aby vozily delniky do prace a v East Tilbury nebyla ani zastavka. Vetsina musela vystoupit na stanici Low Street, odkud to nebylo moc blizko a cesta nebyla nijak pohodlna. Zvlast v zime stovky lidi jezdilo na kole. Nez jsem se vdala, tak jsem jezdila na kole z domova v Corringhamu i ja. 
Potom jsme se Sidem jezdili do prace a z prace na kole pro dva – oba jsme byli nadsenymi cyklisty.
Asi ctyri roky jsem pracovala v tovarne na zpracovani kuzi. Tam jsem sila, kontrolovala a organizovala. Byla to prijemna prace ve veselem prostredi. Britsky Bata daval mladym lidem tak dobrou prilezitost to nekam dotahnout jako malokde. Proto jsem rada, ze sem prisli i moje dcera a mladsi bratr.
Helena je asistentka na kontrolnim pultu v oddeleni 423. Byvala odbornici na tanec, jeji nadseni pro jizdnim kolo ve dne se vyrovnalo pouze jejimu nadseni, byt na tanecnim parketu vecer.

Lasku k tanci zdedila od matky i dcera, protoze Yvonne, ktere je 15, a razitkuje krabice pred tim, nez jsou vyexpedovany z tovarny, rekla pro Bata Records, ze by mohla tancit kazdy vecer, kdyby to bylo mozne. Je clenkou pondelniho tanecniho klubu a chodi i na jine tanecni zabavy – jen na ty s pro ni staromodnimi tanci. Dava prednost modernimu stylu.
Skladnik George Couldridge o ni mluvi jako o klidne a zodpovedne pracovnici.
Behem jednoho roku v East Tilbury delala v odbytu ruzne prace. Zacala u kontroly, kde kontrolovala boty urcene pro ruzne obchody.

Pak presla do uradovny, kde zaznamenavala pocty odesilanych bot. Pak pracovala tam, kde se na krabice beznych bot razitkovaly ceny a rozpoznavaci znacky. Ted dela to same o patro vys s krabicemi bot typu “B“
“Vsechny prace v oddeleni odbytu jsou zajimave,“ rekla Yvonne,  “Je toho spousta, co se musi udelat, aby kazdy den boty odesly ve spravnych krabicich a v takovem ohromnem mnozstvi.“
K Batovi prisla rovnou ze skoly v Hassenbrooku.

Jeji strycek, Michael Manning, kteremu jeste neni 18, takze vypada spis jako jeji bratr, pracuje v pletarne. Prisel do East Tilbury minuly leden, protoze chtel praci s nadeji na postup, coz (podle Heleny) tam, kde pracoval drive, v zavodni jidelne ve West Thurrocku, nepripadalo v uvahu. Zacal tim, ze rovnal boty ke skladovani, ale brzo byl prelozen na svou nynejsi praci, kde opatruje papirenske nezbytnosti, inkoust, kuzi na pripadne opravy a dalsi drobnosti do obchodu.
“ Jsem rad, ze jsem se ridil radou me sestry a prisel k britskemu Batovi,“ rekl. “Stejne jako neter si myslim, ze prace v odbytu je obzvlast zajimava.“
Michael je vasnivym rybarem, chodi na ryby na soukromem jezere v Corringhamu, a ctyrikrat byl na vyjizdce s batovskym rybarskym spolkem, jejimz je nadsenym clenem. Na mori sice nic nechytil, ale ve sladke vode mel vetsi stesti, jeho nejvetsi ulovek je dvoulibrovy kapr.
“To musi byt legracni pocit mit strycka jen o dva roky starsiho,“ troufnul si zastupce Bata Records na Yvonnu stojici pobliz.
“Je to trochu legracni,” rekla. “Taky mu nerikam strycku. Jsme spolu zadobre, tak si rikame krestnim jmenem.”

Translated by M.&C.Sirucek, NSW, Australia